Historie Komorní hůrky a Goethovy štoly
O lokalitě
V nevysokém kopci Komorní hůrka nedaleko Františkových Lázní se nachází tzv. Goethova štola. Je to vstup do nitra vyhaslé sopky, který nechal v roce 1837 vykopat hrabě Kašpar Maria Šternberk. Cílem tohoto hornického díla bylo objasnit způsob vzniku Komorní hůrky, tj. zjistit, zda má vyvýšenina vulkanický původ, či zda vznikla usazováním horninových materiálů na mořském dně. Podnět k vykopání štoly a vědeckému osvětlení původu kopce dal Johann Wolfgang Goethe, po němž je štola pojmenována. V roce 1951 se Komorní hůrka stala národní přírodní památkou.
Tato štola je zřejmě prvním důlním dílem která nebyla vyhloubena pro těžbu surovin, ale pouze pro vědecké účely. To je patrné i z původního nápisu na portálu „Přátelům přírody věnuje hrabě K. Šternberk, 1837“. Projekt na znovu zpřístupnění podzemí Komorní hůrky byl realizován Geofyzikálním ústavem AV ČR v rámci Regionálních projektů AV ČR a byl inspirován snahou připomenout význam tohoto historického vědeckého experimentu a současně oživit geologickou výjimečnost této čtvrtohorní sopky a zároveň oblíbené výletní místo lázeňských hostů.
Komorní hůrka, jeden z našich nejmladších vulkánů
Na počátku čtvrtohor, zhruba před 150 až 400 tisíci lety, prorazila sedimenty třetihorní chebské pánve čedičová magmata a dala tak vzniknout našim nejmladším sopkám, Komorní hůrce u Františkových Lázní a Železné hůrce pod Dylení. Současně vzniklo několik maarů – explozivních kráterů sopek, jejichž magma se dostalo do styku s vodou. V posledních letech byly popsány maary u obce Mýtina (Mrlina et al. 2009), u bavorských lázniček Neualbenreuth i v lokalitě Ztracený rybník v Přírodním parku Smrčiny. Komorní hůrka vznikla při jediné sopečné události, která také začala výbuchy horkých plynů. Pokračovala strombolská aktivita, která vytvořila struskový kužel, protáhlý k východu, zřejmě působením západního větru. Sopečná aktivita, která zřejmě trvala maximálně několik dní, skončila výlevem čedičové lávy. Pozůstatkem sopečné činnosti v oblasti chebské pánve jsou ještě dnes výrony kysličníku uhličitého (Františkolázeňské prameny, SOOS, Bublák aj.) a shluky poměrně častých slabých zemětřesení – tzv. zemětřesné roje.
Přehledná mapa vulkanických aktivit v oblasti západních Čech je znázorněna na následujícím obrázku.
J. W. Goethe měl zásadní podíl na ukončení sporu Neptunistů a Plutonistů
Tento básník a geolog v roce 1809 zakreslil vulkán ještě bez zalesnění, na vrcholu stávala malá rozhledna.
Goethe se přátelil s významnými evropskými učenci, se kterými konzultoval své poznatky z geologie i dalších přírodovědných oborů. Angažoval se i v tehdejším sporu o původu hornin na zemském povrchu – sporu Neptunistů a Plutonistů. Neptunisté předpokládali, že všechny horniny vznikly jako usazeniny na mořském dně, vznik čedičů a podobných hornin vysvětlovali hořením uhelných slojí v podzemí. Plutonisté zastávali názor, že vznik čedičových hornin souvisí se „zemským ohněm“, tedy sopečnou činností.
Za jednu z nejvýznamnějších událostí, která předcházela vyražení štoly, je považováno setkání na Komorní hůrce dne 30. června 1822. Zúčastnili se ho nadšený přírodovědec hrabě K. M. Šternberk, švédský chemik a lékař J. J. Berzelius, chebský policejní rada a mineralog J. S. Grüner, lékař a botanik J. E. Pohl a konečně i básník a nadšený geolog J. W. Goethe. Goethe, který se přikláněl spíše k teorii neptunistů, podpořil prokopání průzkumné štoly. Realizace tohoto průzkumného díla se ujal hrabě Šternberk údajně na základě příslibu, který dal Goethemu. Ale vlastní práce na zhotovení štoly začaly z finančních důvodů až v roce 1834, tedy dva roky po Goethově úmrtí. Záměry hraběte Šternberka, který vlastnil uhelné doly, souvisely možná částečně i s průzkumem podloží sopky, kde by mohla být uhelná sloj. Štole je však právem přisuzováno to, že se jednalo o první experimentální důlní dílo, které bylo vyhloubené ne z důvodu těžby surovin, ale jako významný geologický experiment pouze pro vědecké účely. „I když není zcela historicky zřejmé, zda se tímto způsobem vyřešil dlouhodobý spor mezi Plutonisty a Neptunisty, dosažením čedičového sopouchu v podzemí sopky byl potvrzen vulkanický původ Komorní hůrky.“ (Rapprich 2019).
Důlní práce, byly prováděny v letech 1834 -1837, původně až do hloubky 19 metrů. V této hloubce byla však štola zaplavena vodou, další práce byly tedy posunuty až nad její hladinu do hloubky 17 m. V hornických záznamech je popisováno, že chodby procházely převážně sypkými vyvrženinami a podložními břidlicemi, a pokud narazily pod jihozápadním svahem na tvrdé čediče, nepodařilo se přes ně ručně kopanými chodbami projít. Bylo vyraženo téměř 300 metrů štol, které byly zpočátku přístupné i veřejnosti. Schéma důlních prací i s měřítkem bylo uveřejněno např. Palliardi (1863) a v dalších článcích.
Projekt na zpřístupnění Goethovy štoly v Komorní hůrce.
Novodobou etapou historie Goetheho štoly v Komorní hůrce bylo podání žádosti o Regionální projekt Akademie věd ČR a Karlovarského kraje, do kterého byli přizváni i další partneři – jednak majitel pozemku, město Františkovy Lázně, dále Česká geologická služba a hydrogeolog Tomáš Vylita. Tato žádost byla podmíněna výzvou Akademické rady k předávání výsledků vědeckých prací do krajů a zkušenostmi pracovníků Geofyzikálního ústavu s touto lokalitou. Naše znalosti byly získány při studiu tak zvaných „zemětřesných rojů“, které se vyskytují na Chebsku v nepravidelných intervalech. Při výběru lokalit pro seismické stanice byl zvolen i čedičový výchoz Komorní hůrky. Tím se do povědomí geofyziků dostal i příběh tohoto vulkánu.
